Canicross

Co je to Canicross?

„Je to sport“.  Jako v každém sportu i v tomto jde o to být rychlejší než ti ostatní. Canicross je běh se psem, kdy vám váš pes pomáhá svým tahem k rychlejšímu běhu. Canicross je zcela výjimečný v tom, že spojuje sport lidí se sportem psů.

Tento sport se k nám dostal v roce 1997, tehdy ještě pod názvem běžec a pes a to z Francie, kde má canicross delší tradici a těší se daleko větší popularitě. V ČR zažívá canicross aktuálně velký „BOOM“, na závodech je tak možné vidět už i jiná plemena, než jen speciální křížence ohařů nebo jiné severské tažné psy.

Co je to a z čeho se skládá canicrossová výbava?

1) Postroj pro vašeho čtyřnohého miláčka

Správný postroj na canicross by neměl omezovat psa v tahu. Při běhu by se neměl škrtit a měl by se cítit co nejvíce pohodlněji!

2) Běžecký opasek

Nedílná součást pro běhání se psem. Správný běžecký opasek vám může neuvěřitelně pomoct a ušetřit od bolesti. Hlavní zásadou při vybírání je, aby opasek správně seděl, netáhl vás přes oblast bederní páteře ale v oblasti hýžďových svalů. Neměl by nijak škrtit v tříslech a při běhání byste se měli cítit, jako kdyby jste nic neměli na sobě – důležité pro běžecký krok!

3) Tažná šňůra

S tažnou šňůrou si nemusíte dělat takové starosti. Nejhlavnější u ní je, aby měla jednu karabinu a aby tah byl díky ní rovnoměrný a né „škubnutí“. To vám a psovi velice usnadní jak běh, ale hlavně i chrání záda.

Jak naučím psa tahat?

U nás na trénincích učíme psy tahat na povel pomocí metody, kterou je převzatá od Šimona Cipro - a to mrtvou vahou. Za psa zapřáhneme odpružené vodítko s řetězy na konci. Se psem taháme řetězy a postupně přiřazujeme požadovaný povel pro tah. Pomocí řetězů psa zvykáme na fakt, že za sebou bude něco tahat, že bude tahat vždy po vyslovení našeho povelu a že bude tahat vpřed. Konkrétní hmotnosti zátěže jsou velmi hezky popsány zde.

Jak naučím psa zastavovat a zatáčet?

Opět to může působit zábavně až protichůdně. Proč bychom učili psa zastavovat, když s ním chceme běhat a chceme být rychlí? Představte si situaci, kdy na konci vodítka nemáte svého 15-ti kilového Ferdu, ale 40-ti kilové hovádko, které jste zdárně naučili tahat. Opojná radost z vysoké rychlosti velmi rychle zmizí při prvním sbíhání kopce. Pokud nejste 90-ti kilový urostlý chlápek, tak nemáte šanci cokoliv udělat a můžete jen doufat, že to dáte ve zdraví.

Povel pro zastavení učíme stejně jako ten pro tah, jen v opačném pořadí. Jedná se o přiřazování povelu k již hotovému chování, tzn. jakmile se psem zastavuji, jednoduše přiřadím povel. Postupem času si ho pes spojí se zastavením a povel „stůj“ je na světě.

Zatáčení je již jiná káva a opět vychází z potřeby mít na trati psa ovladatelného. Když běžíte s lehkým Ferdou, tak se jeho špatnému odbočení zasmějete a protitahem ho vyvedete na správnou cestu. Když vás ovšem zatáhne špatným směrem pes, který je těžký a rozjetý jako lokomotiva, tak máte problém.

Směrové povely učíme zachycováním stejně jako zastavení. Konkrétní případy se lépe popisují přímo na trénincích, kde si uměle vytváříme situace, při kterých je nutnost odbočit z cesty na cestu jinou.